Listopad, měsíc čokoládový

Prohlašuji listopad za měsíc čokolády. V pět hodin odpoledne se už začíná stmívat, ráno to také nevypadá o moc líp a na mě padá melancholie té šedé, ne-zasněžené zimy. Té zimy, která začíná být v našich zeměpisných šířkách a délkách tradicí. Ale! Naštěstí existuje čokoláda. Tato tmavá hmota, kterou jsem vždycky v časech dětství dostávala velmi zřídka a za odměnu a vždycky třetinový podíl (ostatním dvěma sourozencům chutnala stejně tak), mě odjakživa fascinovala. O Vánocích jsem se těšívala na hrnec po rozpuštěné čokoládě a když na mě nevyšel, zpravidla zůstala aspoň vařečka. Od babičky jsme dostávali kočičí jazýčky. Nedávno jsem si je koupila a už nechutnají jako tehdy, možná jiná receptura nebo jsem už zmlsaná, obojí je velmi pravděpodobné. Dneska jsem nadšený čokoládový fanoušek. Obdivuji zručné cukráře (zdravím Pierre Hermého a spol.) a objevuji  stále nová a nová tajemství, které čokoláda skrývá. Pokud bloumáte po Praze a máte dvě hodiny navíc a chcete se dozvědět něco o její historii, Muzeum čokolády Choco-Story je tím pravým místem.

Tady je začátek prohlídky a ve vzduchu je cítit kakao :-)

Muzeum čokolády najdete v centru Prahy u Staroměstského náměstí. Za vstupné zaplatíte 270 Kč, studenti, děti do 15 let a senioři 199 Kč, děti do 6 let se dostanou do muzea zdarma.
Aby nám prohlídka sladce začala, po zaplacení vstupenky jsme dostali na ochutnávku dva kousky belgických truffles, U vchodu je také třeba zamknout si kabelku a veškerá příruční zavazadla do určených skřínek, to aby někdo zdejší koncept All the chocolate you can eat nevyužil po svém. Expozice začíná informacemi o prvních zmínkách o čokoládě, které jsou staré už 4000 let. V muzeu se konají v pravidelných intervalech asi 10 minutové ukázky výroby pralinek, které jsou poté rozdány přihlížejícím na ochutnání. Já si takhle přišla na mléčné pralinky plněné oříškovým krémem, které byly víc než vynikající. 

Mléčná pralinka s oříškovou náplní

Celá expozice je prezentována prostřednictvím posterů, ke kterým je téměř vždycky názorná ukázka. Dozvěděla jsem se třeba, že kakaovník je 8-10 metrů vysoký strom, ale pěstitelé jej nechávají pro snadnější sklizeň dorůst pouze do výšky 4 metrů, samotný strom začíná plodit od 6 roku a žije 25-50 let. A taky má několik tisíc květů o velikosti 1-2 cm, ale jen z 1-3 % těchto kvítků po opylení malými tropickými muškami vyrostou plody. Na kvítek se tady můžete podívat přes zvětšovací sklíčko. Vypadají jako malinkaté orchideje a na kakaovníku vykvétají dvakrát do roka. Také si lze vyzkoušet váhu jutového pytle, ve kterém nosič zvedá suchá semena. Není to nic lehkého, pytel váží 50 kg a zvedá se stokrát za den.

Kakaové boby různých odrůd kakaovníků

Květ kakaovníku

Docela mě překvapilo, že Aztékové a Mayové kakaové boby používali jako platidlo. Byly velmi vzácné a cenné, takže když jich někdo vlastnil deset, mohl si pořídit králíka, za jeden bob bylo jedno rajče nebo pět papriček. Je tady i popsána celá historie čokolády jako nápoje, spolu se starými recepty (škoda, že nemám květ oranžovníku, jinak bych ho hned zkusila). A taky si tu přečtete, že kostkový cukr je náš, český vynález! Přišel na něj ředitel cukrovaru v Dačících, Jakub Kryštof Rad. On se totiž dřív prodával cukr ve velkých homolích a manželka pana Rada velmi často pořádala dýchánky různého typu, na kterých servírovala spoustu cukru. Jednou si při porcování zranila svou něžnou ručku a tak její manžel za několik měsíců přiběhl s cukrem ve tvaru kostky. Ještěže ženy jsou od pradávna společenské, jinak bychom se s tou homolí pachtili doteď :D. 

Cukrové homole

V muzeu je toho k vidění tolik, že už se to pokusím shrnout jen do několika (málo) vět :-). Je tu velké množství historických šálků, ručně malovaných, vznešených a pestře zbarvených. Porcelánové bonboniéry, které si mohly dovolit jen dobře situované domácnosti a které kdysi čekaly v čajovém salonku všem na očích, až se bude servírovat dezert. A také velká spousta obalů od čokolád, takže se kouknete do minulosti, jak třeba vypadala úplně první Milka. Kromě truffles u vchodu a pralinek z ukázky, můžete ještě ochutnat pět druhů čokolád ve formě pecek, co se jich do vás vejde. Z toho jsem byla trošku zklamaná, doufala jsem, že ochutnám spoustu druhů, ale toto muzeum bylo zaměřeno spíše na historii a plno informací kolem čokolády. I tak jsem ale měla sladkého dost a byla jsem spokojená. 

Šálky na horkou čokoládu

Bonboniéry

Porcelánová bonboniéra, každý volánek pod sebou skrývá sladkost

Návštěva muzea je krásný zážitek pro čokoládové začátečníky, kteří se rádi o čokoládě dozví něco nového. Součástí muzea je i obchod s roztodivnými čokoládovými dobrotami, jejichž ceny jsou ale poněkud vyšší, a proto si příště upečeme něco extra čokoládového, aby nám to nebylo líto :-).

 Lucka