pátek 23. září 2016

V ráji bylinek


Za devatero horami a devatero řekami, ale ještě stále na území našeho království, leží vesnička Čejkovice. Najdete ji na prosluněné jižní Moravě, barevnou a úhlednou, ukrytou mezi vinicemi a zdejšími vinnými sklepy. K těm se hrdě hlásí nejen Řád templářů, ale i desítky malých vinařů, kteří několikrát do roka rádi a ochotně pootevřou vrátka a pozvou vás na sklenku červeného. Když se podíváte mezi vinice pořádně, zjistíte, že jsou na kopečku „poskládány“ tak, že zbylo ještě místo na pár budov, kde se usídlil Sonnentor. Za svůj německý název vděčí Johannesi Gutmannovi, který v roce 1988 firmu založil a protože ruku k dílu přidal i náš rodák Tomáš Mitáček, máme dnes firmu, která sídlí jak v rakouském Sprögnitzu, tak v českých (místní čtou moravských) Čejkovicích.  A proč to vlastně udělali? Chtěli dát prostor sedlákům, pěstitelům bylinek, prodat svou úrodu tak, aby je to uživilo. Aby nemuseli živořit a dostali za svou práci řádně zaplaceno. Tak, jako si jejich záda zaslouží.

Zakladatel Johannes Gutmann s jedním ze svých pěstitelů; zdroj: Sonnentor

Přemýšleli jste někdy nad tím, jak asi vypadal ten, kdo vám ušil vaši oblíbenou mikinu, tričko nebo boty? Jakou měli ti lidé náladu, co je zrovna trápilo, zda byli se svým dílem spokojeni? Tváře těchto lidí jsou nám většinou neznámé. 

Když přijdete do kteréhokoliv obchodu Sonnentoru, na stěnách uvidíte fotografii nejméně jedné usmívající se osoby, často v přírodě, držící pytel nebo košík. V této chvíli zbystřete, protože to jsou oni. To jsou skutečné tváře a jména, pěstitelé, kteří pro Sonnentor pěstují bylinky, které firma zpracuje tak, abychom si mohli koupit krabičku s čajem nebo kořením. Jsou to vlastně nejdůležitější lidé, protože bez jejich práce (a tím myslím opravdovou, tvrdou, ruční práci), by nemohl Sonnentor zabalit ani jeden čaj. Jsou to lidé, kteří i v dnešní době, kdy to rozjedete spíš s kravatou než s motykou, do toho šli. Zaseli, starali se, strachovali, sklidili, prodali, zorali a na jaře zase znova. A protože se rozhodli pro tu nechemickou cestu a dali vale všem pesticidům a jiným chemickým berličkám, mohli se stát pěstiteli Sonnentoru.

Čeští pěstitelé Sonnentoru ; zdroj: Sonnentor

U nás v Česku se našlo 25 odvážných rodin, které pěstují meduňku, měsíček, jitrocel, chrpu, mátu, kmín, růže, slunečnici, šalvěj a mnoho dalších.  Rostliny, kterým se nedaří v našem podnebí, jsou pěstovány v Albánii, Rumunsku, Nikaragui a Tanzánii. I když jsou tyto země daleko, stále je zachován stejný koncept fair trade obchodu. Sonnentor od pěstitelů suroviny vykupuje přímo (žádní záhadní prostředníci), takže pěstitelé dostanou mzdu, kterou si zaslouží.

Díky všem těmto lidem dobré vůle si můžeme koupit koření a čaje různorodých barev a chutí, které lze přezdívat bio. Já slovo bio nemám moc ráda, zavání to všeobecnou nespokojeností s tím, co je podle většiny normální, proto bych spíš použila slovo fér. Fér vůči lidem, kteří byliny pěstují, fér vůči lidem, kteří si produkty kupují a fér vůči přírodě.


Nikdy bych si nedovolila napsat tento článek, kdybych se sama o tom nepřesvědčila. Já totiž díky Bylinkové praxi, kterou Sonnentor pořádá pro studenty, prošla celou výrobou a viděla to všechno pěkně zblízka. Zkoušela jsem si nalepit etiketu přesně, tak abych pod ní neměla bublinky (no napoprvé to nebylo). Taky jsem posbírala několik desítek košů měsíčku (plný pytel má jen 5 kilo). A sakra dlouho trvá, než máte kilo slunečnicových okvětních lístků.


Mnoho věcí se dá ošidit, ale mátu ani meduňku nenasyntetizujeme, ta musí vyrůst a někdo se o ni musí starat. Protože vím, že Sonnentor svou filosofii do puntíku plní, vařím (nejen) s jejich kořením. Veselé názvy skýtají zajímavý obsah a moc mě baví je přidávat do jídla a čekat, co z toho vyleze.  Ty úspěšné kreace si tady můžete přečíst a zkusit to podobně. Anebo taky úplně jinak, kuchyňská tvoření jsou kromě toho, že nasytíte hladové krky, hlavně zábava.

Až pojedete někdy kolem Čejkovic, tak se zastavte. Protože nemají co skrývat, rádi vás provedou výrobou, podíváte se na okolí ze zdejší vyhlídky, a žízeň zaženete v místní kavárně nejen čajem.  

Už jste tam byli?

Lucka

2 komentáře:

  1. Milá Luci,
    napřed bych ti chtěla moc poděkovat za nádherný email, který mi od tebe přišel a který mi udělal velkou radost. Moc si vážím toho, co jsi mi napsala a zároveň jsem zvědavě proklikla na tvůj blog (je dobře, že jsi odvážně vykročila do blogosvěta, protože už po několika článcích je vidět, že tady bude krásně a voňavě a útulně).
    Čaje Sonnentor mám moc ráda a zrovna teď mám na stole plnou krabičku s různými druhy. Třeba čaj "Pipi fajn" je můj oblíbený a díky jeho názvu se u nás doma dělá dost košilatých vtípků. ;-)) Jsem ráda, že jsem se díky tobě dozvěděla o Sonnentoru něco víc a těším se, že vyzkouším třeba "brouka Pohodáře". ;)
    Tak, Luci, ať Tě blog baví, naplňuje, ať Ti přináší radost a ať je tu pořád takhle krásně. Hodně zábavy a hbité spisovatelské pero Ti přeje
    Vivi

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Vivi,

    já děkuji Tobě za krásný komentář, který mě moc potěšil a jsem ráda, že jsem udělala radost i já Tobě :-) Vykouzlila jsi mi (už po milionté) úsměv na tváři, pokud je tady útulno Tobě, tak je to pro mě velká pocta, protože ty jsi expertka na radostné a krásné věci :-)
    Kvůli čaji "Pipi fajn" neboli Šálek úlevy (to první zní tak nějak líp :-D) už zrudlo nejedno děvče, ale co naplat, když je tak dobrý ;)
    Děkuji za všechna pěkná slova a doufám, že se budeš ráda vracet, jako se já ráda vracím k Tobě :-)

    OdpovědětVymazat